Deutschlehrerpreis – Cena pro učitele němčiny

V úterý 6. června byla na německém velvyslanectví už popáté slavnostně předána ocenění nejlepšího učitele/nejlepší učitelky němčiny roku 2016/2017. Mezi oceněnými byla Mgr. Yveta Petersová.

Moc gratulujeme.

Fota: Náměstek sekce vzdělávání MŠMT Václav Pícl s oceněnou učitelkou Yvetou Petersovou a jejími žáky, kteří se účastnili projektu.
Zdroj: (c)Goethe-Institut/Pavlína Jáchimová

Deutschlehrerpreis – Cena pro učitele němčiny

Úterý 6.6. 2017, znavení studenti němčiny třetího ročníku gymnázia v doprovodu profesorky němčiny paní Petersové a paní ředitelky Aleny Gallové čekají před čtvrtou hodinou ranní na první vlak. Proč vlastně? K pochopení je třeba začít s vyprávěním od začátku.
V jedné běžné hodině němčiny nám paní profesorka sdělila svou ideu o projektu organizovaném německým velvyslanectvím a navrhla nám, zda bychom se na něm nechtěli spolupodílet. Reakce, pravda , byly různorodé, ale pohánění vidinou možné odměny a zvědavostí jsme se rozhodli to zkusit. Přeci jen, člověk musí jít štěstí naproti. Náš projekt s názvem „Deutsch 8 mal anders“ spočíval v krátkém filmu, který měl představit německá nářečí v různých regionech.
A tak jsme se středu co středu scházeli před zeleným plátnem a zkoušeli naše dialogy. Po mnoha vyčerpávajících okamžicích a mnoha hodinách práce jsme v půlce dubna byli hotovi. Musím se přiznat, ohledně výsledku jsem byla velmi skeptická, ale život je plný překvapení, a tak po několika týdnech, přišla opět naše paní profesorka do třídy s úsměvem na rtech a s oznámením, že jsme skončili třetí. Třetí? Věřili byste tomu?
A proto jsme, v již zmiňovaném úterý, jeli vstříc hlavnímu městu na ceremoniál spojený s oceněním nejlepších učitelů němčiny – tedy vedoucích projektů.
Než jsme se ale dostavili na velvyslanectví, pokusili jsme se využít toho, že jsme v Praze a navštívili několik výstav, podívali se na orloj nebo k soše Franze Kafky.
Před třetí hodinou jsme se s těžkýma nohama a unavenýma očima dostavili k našemu cíli. Majestátní budova velvyslanectví samotná by se dala nazvat potěchou oka a to i přesto, že vzbuzovala respekt i mírnou nervozitu.
Samotný ceremoniál byl zahájen v místnosti s nádherným křišťálovým lustrem, klavírem a výhledem na ohromnou zahradu. Před samotným oceněním jsme si pak mohli v němčině vyslechnout projevy představitelů spolupracovníků ministerstva školství, řečníků německých, českých i rakouských a zástupců Goethe Institutu. Tyto projevy byly doplňovány nádhernou hrou na klavír v podání Jana Bartoše.
Po necelé hodince už přišla očekávaná chvíle – představení vítězů projektu. Nejprve jsme zhlédli naše konkurenty s lepším umístěním, poté se dostavilo našich pár minutek slávy, kdy dva z nás předvedli dialog z Berlína a s potleskem jsme se vraceli na sedadla. Poté byla mimo jiné milými slovy a květinou oceněna i samotná paní Petersová a následovala chvilka občerstvování, která nám dodala energii po náročném dni.
Poslední okamžiky světla jsme ještě trávili procházkami Prahou a před osmou hodinou jsme již seděli ve vlaku a zastiženi spánkovým deficitem jsme vstřebávali dojmy z náročného dne.
Celý den mně samotné přišel jako jeden ze zvláštních snů. Jak jsme se vůbec my – studenti rožnovského gymnázia – octli na německém velvyslanectví? Občas je svět vážně nepředvídatelný. Tento projekt by měl být nejen inspirací k tvůrčí činnosti, ale i potvrzením toho, že úspěchy nejsou vždy nemožné.

Kateřina Šichtová, 7.A8