Mistrovství světa v záznamu a zpracování textů Berlín 2017

Po celoroční přípravě se studenti rožnovského gymnázia Jonáš Vala a Johana Valová společně s Bc. Vlastou Martinákovou, zkušenou vedoucí soutěže, vypravili na mistrovství světa v psaní na PC, konaného v Berlíně ve dnech 22. 7. – 28. 7. 2017. Světový šampionát se uskutečnil opět po dvou letech v rámci 51. kongresu světové organizace INTERSTENO, na který se sjelo celkem 500 zpracovatelů textů z celého světa. Samotnému mistrovství ještě předcházelo týdenní soustředění v Litovli, kde všichni čeští závodníci zlepšovali své výkony.

O tom, že do Rožnova přivezou medaile, jsme nepochybovali. Johana ve svých dvanácti letech domů přivezla tvrdě vybojovanou bronzovou medaili za mezinárodní internetovou soutěž. Již soutěžemi ostřílený patnáctiletý Jonáš při svém třetím startu na mistrovství světa získal celkem devět medailí, z toho osm zlatých a jednu bronzovou. Zlatou medaili si odvezl za královskou disciplínu třicetiminutový opis textu, za korekturu textu, wordprocessing, audiotranscription, záznam mluveného slova, protokolování a vícejazyčný diktát, bronzovou pak za záznam mluveného slova v reálném čase. V kombinaci všech disciplín již nenašel přemožitele, získal osmou zlatou a stal se tak absolutním mistrem světa. Kromě toho si převzal dvě zlaté medaile za internetovou soutěž.

Za podporu bychom chtěli především poděkovat Městu Rožnov pod Radhoštěm, spolku INTERINFO ČR, Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Nadačnímu fondu Gymnázia v Rožnově pod Radhoštěm. Velký dík patří také vedoucím české výpravy Heleně a Jaroslavovi Zaviačičovým. Oběma závodníkům blahopřejeme a věříme, že se studenti rožnovského gymnázia zúčastní i dalšího mistrovství, které se uskuteční za dva roky na Sardinii.

Jonášovu reportáž z Berlína si můžete přečíst níže.

Už v průběhu školního roku jsme měli na paměti nelehký úkol: V červenci se zúčastnit mistrovství světa v psaní všemi deseti, přesněji v záznamu a zpracování textů, a tam podat co možná nejlepší výsledky. Začněme ale od začátku.

Každé dva roky se koná kongres světové federace INTERSTENO, která sdružuje zpracovatele textů z celého světa a která organizuje světový šampionát. Po předloňské Budapešti, kde jsem také soutěžil ještě s fenomenální závodnicí a dnes již bývalou studentkou našeho gymnázia Karolínou Foukalovou, byl vybrán Berlín jako místo letošního klání. Po celoročním pilném tréninku, účasti na soutěžích, dvou tréninkových soustředění jsme se konečně vydali do Berlína. Já, moje sestra Johana a Vlasta Martináková, bývalá paní učitelka ze ZŠ Pod Skalkou, která mě k psaní přivedla, a nyní coby náš pedagogický doprovod a vedoucí soutěže, s námi v pátek 21. července vyjela na několikahodinovou cestu do německé metropole. Na nádraží v Hranicích jsme nastoupili do pohodlného Regiojetu, do kterého pak v Olomouci přistoupili naši přátelé z Litovle, taktéž účastníci mistrovství světa. Z Prahy nás pak vezl autobus na berlínské ZOB am Funkturm, kde jsme se po rychlém zorientování našli stanici metra, podařily se nám koupit lístky a dojeli jsme do stanice Zoologischer Garten až k téměř našemu hotelu aletto Kudamm, kde byli ubytovaní všichni závodníci z početné české výpravy. Ještě ten den následovala registrace v Hollywood Media Hotelu, kde se konaly téměř všechny soutěže.

V sobotu se v nedaleké Rackow Schule, námi přezdívané Racek, konala první soutěž – vícejazyčný diktát. Zatímco já jsem psal v průběhu dne diktát německý, anglický a slovenský, v Hollywoodu probíhal nácvik na zítřejší, soutěžemi nejnabitější, den. Odpoledne jsme šli na slavnostní zahájení do nádherného kina Filmpalast am ZOO. Po proslovech představitelů INTERSTENO došlo i na vyhlášení mezinárodní internetové soutěže, kdy jsem převzal 2 zlaté medaile a Johana svou vybojovanou bronzovou medaili. Největší zážitek však byla písečná animace, ve které jsme se seznámili s historií Berlína. Po tomto slavnostním ceremoniálu ještě následoval welcome drink. Mezitím, co jsme se přesouvali na jednotlivá místa programu situovaná prakticky přímo v centru Berlína, rušnými třídami Berlína procházel průvod homosexuálů.

Neděle byla nejdůležitějším dnem celého týdne. Vypořádat se s pěti soutěžemi v jeden den nebyl vůbec snadný úkol. Snídaně v 7:00, 7:30 připraveni v písařském sále a v 8:00 hvizd na třicetminutový opis. Tato nejdůležitější disciplína by snad proběhla v pořádku, kdyby si jedna nezodpovědná německá soutěžící nezapomněla vypnout stopky, které zazvonily v průběhu opisu a mnoho českých závodníků tak přerušilo v psaní, neboť si mysleli, že už to je závěrečný hvizd. Dopoledne mě ještě čekal wordprocessing, v poledne pak korektura textu, ve 14:00 audiotranscription, velmi rychlý diktát do sluchátek, který si soutěžící může zpomalit, a na závěr dne ještě protokolování – nadiktuje se diktát, který se má zkrátit na polovinu tak, aby soutěžící „vypíchl“ podstatu textu. Po návratu na hotel nám psali rodiče zprávy, jestli jsme v pořádku, protože internet zcela zaplavily zprávy o bouři Zlatan páchající v Berlíně značné škody. Napříč tomu svítilo sluníčko a my jsme se zcela vyčerpaní ještě vydali spatřit Braniborskou bránu.

Pondělí vypadalo, že by mohlo proběhnout klidněji, pouze dva diktáty, pokud by však nezaměnili český diktát za čínský. Po cvičné minutě v češtině jsme koncentrovaní na ostrý diktát slyšeli jen, pro nás nesrozumitelný, čínský text. Po skoro hodině čekání, než nám donesli správnou flešku, jsme se pustili do soutěžení. Pro nás soutěžící již volné odpoledne jsme využili ke komentované projížďce Berlínem, kde jsem spatřil všechny památky, o kterých jsme se učili v hodinách němčiny, za což děkuji paní Petersové. Zatímco my jsme měli po soutěžích, české učitele, doprovázející své žáky, čekalo náročné opravování diktátů, které zatím nelze opravit strojově. Večer jsme využili skvělou hotelovou terasu v šestém poschodí s úžasným výhledem na Berlín.

Volnější úterý jsme zaplnili vlastním programem. I přes déšť jsme navštívili muzeum The Story of Berlin, kde jsme se dozvěděli mnohé z historie Berlína a také jsme se dostali do protiatomového krytu. V odpoledních hodinách jsme navštívili nedalekou ZOO, což byl úžasný zážitek.

Bohužel déšť z úterka se přenesl i do středy, takže jsme dopoledne věnovali odpočinku. Ve 14:30 byl v Hollywoodu sraz pro účastníky do 26 let na tradiční Den mladých. S-Bahnem, příměstskou železnicí, jsme dojeli na východní nádraží, odkud nás dovedli do vybydlené posprejované továrny, z čehož jsme měli nejprve rozporuplné pocity. Tam nás posadili vevnitř na lavičky, rozdělili do skupin a rozdali nám čtvrtky, ať zkusíme něco namalovat. V naší české skupině s přáteli z Litovle a Prahy jsme namalovali velkým písmem ZAV. Pak nám rozdali pláště, roušky a rukavice, postavili před plátno, rozdali spreje a my jsme náš návrh přenesli. Velký dík za nádherné dílo patří Lucce Šenkové do Prahy.

Ve čtvrtek jsme ještě jednou jeli do centra se podívat na památky a vyfotit se před symboly Berlína. V průběhu celého odpoledne jsme se už chystali na asi nejočekávanější událost – vyhlášení výsledků. To se konalo, stejně jako zahájení, v kině Filmpalast am ZOO. Vzhledem k tomu, že jsme mohli v kině zůstat pouze omezenou dobu, bylo vyhlášení velmi rychlé a s ničím organizátoři neotáleli. Nejdříve byla vždy vyhlašována kategorie, ve které jsme oba soutěžili, a to žákovská, pak juniorská a seniorská. U některých disciplín se ještě hodnocení rozděluje podle použité technologie, tedy standardní klávesnice, stenostroj, psaní hlasem. Já jsem nakonec získal celkem 8 zlatých a 1 bronzovou medaili a titul absolutního mistra světa. Měl jsem a mám obrovskou radost. Stejně tak jsou úžasné i výsledky Johany, která ve dvanácti letech dosáhla na 5. místo v opisu textu, a dokonce se dostala i do kombinace jednotlivců, kde je potřeba mít zvládnuté minimálně tři disciplíny. Po ceremoniálu už následoval slavnostní galavečer, pro který byla vybrána restaurace Haus Zenner. V porovnání s minulými mistrovstvími však tato závěrečná Farewell dinner nebyla dostatečně odpovídající pro tak významnou akci. I přes všechny neduhy jsme si, nejprve venku a poté vevnitř, večer užili.

Pátek se nesl již v atmosféře loučení a odjezdu. Já jsem si však ještě tento den užil, protože ve středu za námi přijeli rodiče, a tak jsme se rozhodli prodloužit si pobyt ještě o jeden den. V sobotu jsme se po více jak týdnu vrátili domů.

Nabitý týden plný soutěžení a napětí, které k tomu neodmyslitelně patří, uběhl jako voda. Vše ale není jen o soutěžích a o výsledcích. Myslím, že všichni závodníci mají radost z toho, že mohou vyjet do zahraničí, tam se potkat s mnoha přáteli a strávit s nimi nejrůznější akce a výlety. Když se k tomu podaří podat dobré výsledky a reprezentovat tak Českou republiku, je to krásný pocit. Tak na shledanou za dva roky na Sardinii!

Jonáš Vala