Týdenní biogeografická exkurze seminárních ročníků v Moravském krasu

Jelikož exkurzi v podobě terénního výzkumu, zvláště pro mě poté toho biogeografického, považuji za velmi vhodné oživení prosté výuky v učebnách gymnázia, tak jsem o své účasti neměl absolutně žádné pochyby. Jsem velice rád, že takové rozhodnutí nakonec podnikli rovněž další seminárníci (a to i z řad třetích ročníků). Zájem byl k mému údivu (a stejně tak k údivu organizátorů p. Marka a p. Ehla) daleko nižší než bych očekával – zejména z řad seminárníků biologických. Holt si asi většina letošních maturantů myslí, že nepotřebuje rostliny k maturitě a dalšímu studiu na vysokých školách.

Pondělí se neslo ve znamení návštěvy Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Geografové strávili svůj první den na Geografickém ústavu. O studiu fyzické geografie či klimatologie přednášel z besed na gymplu nám už dobře známý dr. Dolák (kterému tímto moc děkujeme za uspořádání celého odpoledne!), geolaboratoře a geomorfologickou praxi představil samotný diplomový školitel p. Ehla – doc. Máčka, dr. Kapler vyprávěl o českých vědeckých výpravách do polárních oblastí a uplatnění humánních geografů v praxi nastínil dr. Šerý. Seznámili jsme se také se studiem kartografie, tvorbou map v prostředí GIS a prohlédli si ústavní mapovnu. Nemohu nezmínit také praktickou ukázku meteorologických přístrojů (zejména poté měření intenzity slunečního svitu při – bohužel – zamračené obloze). Jediným zklamáním snad byla návštěva fakultních skleníků, zbytek botanické zahrady byl pro silný vítr uzavřen. Skupinka biologů absolvovala návštěvu Anatomického ústavu (jak vidno, skutečně to celé nebylo jen pro botaniky!) v novém univerzitním kampusu, kde se účastnili prohlídky s poutavým výkladem našich bývalých studentek Katky Dvořákové a Páji Skalíkové. Po zvládnutí chaosu v brněnské MHD jsme k večeru dorazili do oblasti Jedovnicka (nikoli Jedovnická – že, nejmenovaný studente?!), okusili zdejší gastronomii v podobě vskutku „al dente“ uvařených špaget alla bolognese a znaveni z cesty se ubytovali ve svých chatkách.

Mrazivé úterní ráno, pro brzo vstávající však s nádhernými výhledy a ranní jinovatkou, se neslo v duchu prvního rozdělení do pracovních skupin – biologové na čtverci 100×100 m budou prokazovat své nabyté znalosti z velmi oblíbené studentské oblasti fytocenologie, geografové se pak budou věnovat mapování krajiny a jejího využití (land use), obě dvě skupiny poté porovnávat zjištěné okolnosti s historickými snímky a prezentovat v určených prezentačních prostorách své výsledky. Zatímco nás profesoři nadšeně fotografují v samotném terénu, my s mapovými a jinými podklady procházíme vymezené oblasti křížem krážem a zapisujeme zjištěné informace. Zde nelze opomenout oslňující výsledky nejmenované geografické skupinky, jež zmapovala úplně jinou oblast, než jim byla přidělena. Značně chladný, ale povedený den končíme společně u ohně, kde debatujeme nad vším možným i nemožným, abychom však udrželi téma exkurze, diskutujeme nad možnostmi rozšíření glaciálních (či snad Glaciálních?) reliktů v okolí (nezasvěceným vysvětlí na požádání profesoři či samotní účastníci:-)).

Středu – druhý den strávený v terénu, třetí na exkurzi, biologové protentokrát věnovali zoocenologii (biologická skupina nadšenců si totiž vyzkoušela například smýkání hmyzu či odlov vodních živočichů z hráze rybníků Budkovan a Vrbový). Geografové se věnovali socioekonomické (humánní) složce geografie (pro některé šlo evidentně o značné vysvobození z pro ně dosud nesmysluplných činností), konkrétněji se zaměřili na samotný Autocamp Olšovec, kdy pomocí SWOT analýzy zjišťovali silné a slabé stránky campu, jeho nevyužitý potenciál a navrhovali možnosti řešení. Odpoledne se neslo ve znamení krátké procházky k unikátnímu Rudickému propadání, kde jsme si vyslechli odborný výklad od samotných expertů ve svém oboru, pánů profesorů Marka a Ehla. Při cestě zpátky všechny zaujala jednolitá barva rybníka Olšovce – sytě zelená, holt zdejší jistě kvalitní ryby musí být radost chytat i jíst.

Na čtvrteční den byl naplánován program společný, cca 20 km trasa srdcem Moravského krasu ze Sloupu přes Hřebenáč, jeskyni Kůlna, Pustý žleb, Koňský spád, propast Macochu, Punkevní jeskyně se vskutku nezapomenutelnou prohlídkou, Skalní mlýn a Suchý žleb zpátky do Jedovnic. Cestou jsme mapovali a obdivovali geomorfologické tvary georeliéfu (zmíním žleby, jeskyně, propasti, skalní brány, škrapy či závrty – viz foto!), dozvěděli se o místním endemitu kruhatce Matthioliho a přínosným zážitkem byl bezesporu také přechod vegetační inverze z chladnomilných druhů (kupř. jelení jazyk celolistý) k druhům teplomilným (např. dub šípák). Z ekologického hlediska zazářil Moravský kras bezesporu nezbytnou lanovkou či dieselovým „ekovláčkem“, a i když většinově zpevněná cesta nebyla nejpříjemnější, rozhodně má tato oblast (jak jsme se dle odborného a rychle odsýpajícího výkladu v Punkevních jeskyních dozvěděli) turistům co nabídnout.

Po dalším večeru a pozdních nočních hodinách trávených opět u ohně již nastalo loučení s campem (díky mezinárodním závodům ve wakeboardingu už značně zaplněným) a návrat zpět na Valašsko. I přesto, že předprázdninový termín kvůli rekonstrukci školy nevyšel, a nutno říct, že by se našlo asi více faktorů (hlavně poté širší možnosti fytocenologického průzkumu či pro chladnomilné jedince teplejší počasí), které by udělaly exkurzi v červnu zajímavější a druhovou rozmanitostí přínosnější, si rozhodně dovolím tvrdit, že u většiny účastníků splnil očekávání i termín zářijový. Věřím, že další biologičtí či geografičtí seminárníci více využijí nabízených možností, než ti letošní, zkušenost s praktickými cvičeními a terénní praxí totiž rozhodně není k zahození a mohu ji jen a pouze za všechny doporučit!

Dominik Holiš, 8.A8 (s doplněním a pomístní nezbytnou cenzurou RE)