Turistický klub: Vsetínskými vrchy vol. 2 – ze Soláně na Vsetín

Na středu 8. 5. 2019 byla naplánována druhá letošní akce gymnaziálního Turisťáku – lákadlo v tento sváteční den činil přechod Vsetínských vrchů ze Soláně na Vsetín, čímž jsme navázali a zavzpomínali na naši historicky první akci, jež vedla z Bumbálky na Soláň po stejném hřebeni. Středeční trasa o celkové délce cca 25 km vedla ze Soláně přes Vsackou Tanečnici, Lušovku, Ptáčnici a Cáb do Vsetína.

Autobus spolu se všemi jedenácti turistickými nadšenci dorazil na čartácké sedlo těsně před devátou ranní. První odvážlivci se již brzy začali věnovat Geocachingu, zatímco ostatní strojovým tempem postupovali vstříc Vsacké Tanečnici, jež byla, s nadmořskou výškou vrcholu umístěného mimo turistické značení ve výšce 912 m, nejvyšším vrchem tohoto výletu. Návštěvě stejnojmenného rozcestí ještě předcházel parkurový výstup přes popadané smrkové velikány či podrobné zkoumání a focení nalezených obojživelníků a mladých pulců. Překvapením v našem dalším putování se stal nález tekoucího pramene Bystřice nedaleko již vzpomínaného rozcestí, mnohem horší bylo následné stoupání téměř kolmo na vrstevnici. Geocachingovo-historická zacházka k Provázkovým chlévům, kde skromný pomník nostalgicky vzpomíná na osobnosti upálených partyzánů v nedaleké osadě, byla pro pár dobrovolníků jedinou zacházkou z červeného značení, jež nás doprovázelo až k rozcestí Lopunice. Výhledy na hřeben Javorníků se postupně střídaly s těmi na západní hřeben Moravskoslezských Beskyd a výbornou podívanou zkazila jedině ohyzdně vypadající bývalá turistická bouda na Lušovce. Charakteristiku ostatních turistů, již se „vyznamenali“ tímto přístupem, nechejme raději na jindy. Na Ptáčnici se všechny skupiny setkávají ve stínu krásného turistického přístřešku. Po necelém kilometru sestupujeme k horské chatě na Vsackém Cábu a usedáme do místního loveckého salónku. Jedním z důvodu zdejší přeplněnosti je nesmyslně vysoký počet cyklistů nadrženě čekajících na velkou kofolu a kyselici, mnohdy po zcela vyčerpávajících pěti kilometrech asfaltu z Dušné (jen díky doplnění tolik potřebné energie poté mohou všichni nadšeně na svá kola nasednout a vyrazit na závěrečnou pasáž své valašské La Vuelty, kterou je pochopitelně velenáročný sjezd do prostoru startu). Zdejší kuchyně, hodnocená společně s hotelem čtyřmi hvězdičkami, byla na nápor turistů, nutno podotknout, v horkém svátečním dni vpravdě neočekávaný, připravena úctyhodně – byla pozastavena. Přemýšlím, zda mám pomoct umýt nádobí, uvařit polévku či naučit personál vstřícnějšímu chování. Dilema (a rozhodně ne pro dnes jediné, ale k filozofii později) řeší někteří jinak – návštěvou Přírodní rezervace Kutaný se zpola zachovaným původním jedlobukovým porostem a krabičkou schovanou poblíž. Po návratu zpět se z gauče u stolu a s varovným předkloněním varujícím před nabíhající skoliózou mohli všichni konečně pustit do té kyselice, ačkoli i tentokrát se personál vyznamenal – počet polévek donesených se neshodoval s počtem polévek objednaných. Po nekonečném hledání správné osoby, jež by byla schopna správně použít elektronickou pokladnu, jsme jednotlivě zaplatili a vydali se na kamenný vrchol Cábu (viz foto!). Následující asfalt po zhruba hodinové chůzi střídá pohodová lesní cesta, po níž klesáme až do Vsetína. Cestou „hejtujeme“ klasické chyby v pravopisu geografických jmen, někteří řeší nástrahy maturitních otázek, míjíme pozoruhodnou Přírodní památku Vršky-Díly, kocháme se nepřekonatelnou geologickou sbírkou z šesti různých lokalit a skrz čilý stavební ruch dorážíme se zmrzlinou v ruce na vsetínské vlakové nádraží. Novodobým Pendolinem poté vyrážíme do Valašského Meziříčí, kde se loučíme se zapřísáhlým zastáncem GMO panem Markem a zbytek skupiny, včetně jeho neodbytného oponenta pana Ehla, přestupuje na vlak do Rožnova, kde se všichni znaveni rozchází ke svým domovům.

Souhlasíte s genetickými modifikacemi nebo jste zastánci spíše opačného názoru? Řídíte se přísnou vědou a jejími aktuálními zjištěními nebo respektujete miliony let staré zákonitosti přírody? Jak velké a závažné jsou kontrasty mezi těmito dvěma pohledy? Jsou plasty přínosným vynálezem nebo spíše více či méně skrytým zabijákem? Pracuje v zemědělství dostatek ekonomicky aktivních obyvatel? Je skutečně nízká míra zaměstnanosti ukazatelem pokroku a vyspělosti? Nejen na tyto otázky se parta studentů a dvou učitelů snažila najít během svátečního středečního výletu jednoznačnou odpověď. Výsledkem však jsou neustále protichůdné názory obou skupin, které nechávají tuto problematiku i nadále otevřenou. Třeba se příště zapojí zase někdo další a diskuze nabere na obrátkách.

Závěrem bychom chtěli opět pozvat všechny studenty na další akci Turistického klubu, jež se uskuteční ve „všední“ čtvrtek 27. 6. 2019 a při slunečném počasí rozhodně nabídne nespočet nádherných panoramat nejen na údolí Rožnovské brázdy.

Dominik Holiš